Tipy na výlet
Máme pro vás několik tipů na pěkný výlet. Články a fotografie naší redakci poskytl jejich autor Marek Síbrt, bývalý mluvčí OKD.
Ke slezskému moři u Bruntálu
Vodní nádrž Slezská Harta u Bruntálu je svou rozlohou devátá největší u nás. Jde také o naši nejmladší vodní nádrž, která se začala budovat v roce 1987. Napouštění urychlily katastrofální povodně v roce 1997. I přes úžasnou okolní krajinu Nízkého Jeseníku zůstává oblast poněkud stranou masového zájmu turistů a dovolenkářů, i když i v tomto ohledu se v posledních letech leccos změnilo. Jednoznačně jde o místo, kde se dá bez problémů strávit letní dovolená plná zajímavých zážitků.
V létě můžete vyrazit ke Slezské Hartě chytat ryby, koupat se, jezdit na kole, procházet se okolo vodní plochy pěšky nebo využít některou z možností a vyrazit na vodu na lodi, na šlapadle nebo jiném plavidle. Více informací o turistické dění v regionu se můžete dozvědět například www.slezskaharta.eu.
Ubytování je nejjednodušší domluvit v Leskovci nad Moravicí nebo Razové. V obou obcích funguje několik pensionů nebo možností ubytování v soukromí. V obou je také obchod, několik hospod/restaurací a další občanské vybavenosti.
Leskovec nad Moravicí je zároveň místem, kde funguje půjčovna šlapadel a dalších plavidel. Více informací najdete na stránkách www.lodenavode.cz. Jízda na motorové lodi na přehradě stojí za to a návštěvníci by si ji rozhodně neměli nechat ujít.
Poblíž Razové kousek od vodní plochy se nachází unikátní přírodní památku Razovské tufity. Jde o opuštěný lom horniny, která vznikla sopečnou aktivitou Velkého Roudného, který tvoří dominantu na druhé straně přehrady. K tufitům se dostanete například po louce zhruba kilometr od Centra Slezská Harta. Jde o citlivě provedenou rekonstrukci bývalého statku na penzion a školicí centrum a zároveň možnost, kde se ubytovat s blízkým přístupem k vodě i dalším zajímavým místům v oblasti. Více informací se dozvíte na www.centrumslezskaharta.cz.
Cyklisté i pěší turisté můžou na jednodenní výlet vyrazit například z Razové do Leskovce a zpět. Silničky a polní cesty podél vodní plochy jsou dobře udržované. Cesta vede místy několik metrů od vodní hladiny a je možné se vykoupat, místy stezka vystoupá několik desítek metrů nad přehradu a otevírají se krásné výhledy na dominantní Velký Roudný nad protějším břehem a masiv Hrubého Jeseníku za Bruntálem. Podél přehrady na řadě míst správce vodní díla – tedy Povodí Odry – upozorňuje na zákaz stanování, rozdělávání ohňů a vjezdu autem. Tento zákaz není během letního víkendu bohužel bezohlednými návštěvníky respektován.
Dominantu mikroregionu okolo největší vodní plochy v Moravskoslezském kraji tvoří s nadmořskou výškou 780 metrů Velký Roudný. Když vystoupáte z Roudna na vrchol této sopky, která byla naposledy činná na přelomu třetihor a čtvrtohor – tedy před jedním až dvěma miliony let, budete mít rozhlehlou vodní plochu pod sebou a mohutný masiv Hrubého Jeseníku s nejvyšším Pradědem jako na dlani. Velký Roudný je nejvyšší sopkou Nízkého Jeseníku, na vrcholu je stále patrná kráterová prohlubeň.
Před deseti lety byla na vrcholu vybudována dvacetimetrová rozhledna, ze které se otevírá nádherný pohled na celý region s mohutným Hrubým Jeseníkem v pozadí, ale také Nízký Jeseník (v současnosti je možné sledovat důsledky kůrovcové kalamity) a Oderských vrchů.
Cesta na vrchol z centra Roudna je dlouhá kilometr, je potřeba zdolat zhruba dvousetmetrové převýšení. Vede sem dobře značená naučná stezka.
Když sjedete v Roudnu až k hladině přehrady, narazíte na přívoz, kterým je možné se dostat na druhou stranu do obce Razová.
Podél horských bystřin nad Morávkou v Beskydech
Na výlet za horskými bystřinami nad údolní nádrží Morávka sloužící mimo jiné jako zdroj surové vody pro Úpravnu vody Vyšní Lhoty společnosti SmVaK Ostrava, vyrazíme z části obce Morávka s názvem Úspolka. Dá se sem dojet bez problémů autobusem z Ostravy nebo Frýdku-Místku. U začátku turistické trasy je velké parkoviště, kde můžeme nechat auto. Po cestě nás budou provázet horské bystřiny i krásné výhledy do beskydských údolí i na mohutný masiv hor.
Vydáme se po silničce mezi chatami a chalupami po zelené turistické značce a půjdeme podél horské říčky Skalka. Ta se právě kousek od Úspolky vlévá do Morávky, která o kilometr níže tvoří hlavní přítok do vodního díla Morávka. Proti proudu Skalky půjdeme zhruba dva a půl kilometru. Dojdeme k rozcestí Úspolka – Horák, kde se do Skalky vlévá z jedné strany říčka Nytrová, z druhé strany Kotelský potok. Můžeme se rozhodnout, proti proudu kterého horského toku se vydáme dál.
Půjdeme-li po zelené proti proudu Nytrové, dojdeme po zhruba čtyřech kilometrech k turistické chatě na Slavíči. Jen upozornění, do této tradiční chaty (a jedné z nejstarších v Beskydech) nesmí pejsci.
Vydáme-li se po žluté proti Kotelskému potoku, turistickou chatu mineme a dojdeme po třech a půl kilometrech na rozcestí Lačnov. Proti proudu všech tří říček narazíme na velký počet studánky, jimiž je masiv Skalky charakteristický. Často s roztomilými názvy, jako je například Nytrovský čůrek. V případě, že jsme zvolili delší trasu k turistické chatě na Slavíči, přijdeme k rozcestí Lačnov po červené turistické značce.
Z Lačnova půjdeme dále po červené a narazíme na místa s úžasnými výhledy na Slezské Beskydy, ale i na slovenské hory. Po zhruba pěti kilometrech z Lačnova u masivu Okrouhlice se před námi otevřou také úžasné výhledy na Moravskoslezské Beskydy. Z Okrouhlice budeme sedm kilometrů klesat zpět k Úspolce.
Výlet měří se své kratší verzi zhruba 19 kilometrů, je středně náročný a převýšení dosahuje zhruba 560 výškových metrů. Když zvolíme delší variantu a budeme chtít navštívit chatu na Slavíči, odkud jsou při pěkném počasí krásné výhledy na Slezské Beskydy, prales Mionší, údolí Lomné nebo hory na Slovensku, cesta je zhruba o dva a půl kilometru delší a převýšení činí necelých 700 výškových metrů.
Ať zvolíme jakoukoliv z možných variant. Odměnou nám budou krásná místa, kde si horské bystřiny razí cestu přes balvany ostrým údolím. Narazíme také na horské chalupy v romantických místech s krásnými výhledy nejen na masiv Beskyd.
Slezské Pavlovice - Na konec zapomenutého koutu naší země
V nejzazší části Osoblažského výběžku na Krnovsku v blízkosti hranice s Polskem leží Slezské Pavlovice, které jsou i přes svůj název nejseverněji položenou moravskou obcí. Slezské Pavlovice původně obývalo německé obyvatelstvo a název zněl Německé Pavlovice. Po poválečném odsunu byla přejmenována na současný název bez respektování příslušnosti k Moravě. Součástí katastru je v současnosti také slezské území mezi říčkou Prudnik, která se u česko-polských hranic vlévá do řeky Osoblahy, a Sádeckým potokem. Obec má zhruba 200 obyvatel a její dominantou je renesanční zámek, který je v současnosti v soukromém vlastnictví.
Náš výlet směřuje k přírodní rezervaci s názvem Velký Pavlovický rybník. Ta byla zřízena v červnu roku 2013 a důvodem je zachování vodních a mokřadních ekosystémů, kde hnízdí a migrují ptáci a žijí zde chránění obojživelníci. Přírodní rezervace má rozlohu 30,8 hektaru a nachází s v nadmořské výšce 216- 220 metrů nad mořem. Kolem rybníka nevede turistická značka, ale je možné s opatrností použít okolní stezky a pěšiny. Rezervace má romantické kouzlo v každém ročním období.
Vedle obce se nachází také menší Pavlovický rybník s přírodní památkou Osoblažský výběžek a vedlejší přírodní rezervací s exotickým názvem Džungle. Rezervace má rozlohu necelých deset hektarů a byla vyhlášena na začátku roku 2003. Důvodem ochrany území je zachování zbytků dubového lužního lesa, vrbo-olšového luhu a rozsáhlých mokřadů, které obývají chránění obojživelníci.
Trasa výletu je nenáročná. Do okolí Slezských Pavlovic je nejpohodlnější a nejrychlejší se dopravit autem, od jara do podzimu je celý Osoblažský výběžek cílem pro cykloturisty. Infrastruktura pro tento typ turistiky se v posledních letech výrazně zlepšila. Proto neváhejte s návštěvou.
Kouzelné meandry Odry na česko-polské hranici
Nezapomenutelný zážitek čeká návštěvníky, kteří dorazí do Starého Bohumína na česko-polské hranici. Jen několik kilometrů od Ostravy se nachází přírodní památka, kde je možné sledovat, jak vypadala říční koryta předtím, než do nich začal zasahovat člověk.
Přírodní památka Hraniční meandry Odry je působivá celoročně, obzvláště to ale platí v období začínajícího podzimu, kdy se listy okolních stromů začínají měnit v pestrou paletu barev.
Ideální je výlet začít na náměstí ve Starém Bohumíně, jen kousek od mostu dělícího Českou republiku a Polsko. Červená turistická značka nás stejně jako naučná stezka povede po proudu Odry, z druhé strany bude cesta lemována Malým a Velkým Kališovým jezerem. Oba rybníky jsou vyhledávaným místem pro letní koupání a celoroční rybolov.
Když budeme procházet podél meandrující řeky, která se pravidelně rozlévá do okolních lužních porostů, luk i lesů, budeme mít pocit, jako kdyby čas v těchto podmínkách získal jiný rozměr. Řeka místy teče poměrně živě, místy se pomalu klikatí, vytváří slepá ramena, tůně, štěrkové náplavy a lavice. Neustále tak mírně modifikuje česko-polskou hranici, kterou vytváří.
V lokalitě žije řada chráněných živočišných i rostlinných druhů. Nejnápadnější je aktivita bobrů, při troše štěstí a za příznivých podmínek uvidíme vydru nebo ledňáčka. Když projdeme památkou až k čistírně odpadních vod, kterou provozuje v bohumínské části Kopytov společnost SmVaK Ostrava, můžeme se zástavbou vrátit zpět na náměstí. Je ale také možné dále pokračovat po naučné stezce k soutoku Odry a Olše. I na polské straně hranice vytváří Odra působivé scenérie. Za návštěvu určitě stojí například poldr Bukow vybudovaný u stejnojmenné obce.
Zázračná studánka v nejvýchodnějším cípu naší země
Hrčava bývá často označována jako nejvýchodnější obec České republiky, ačkoliv nejvýchodnější bod naší země se nachází v sousední obci Bukovec.
Hrčava a její okolí nabízí mnoho zajímavého a existuje celá řada důvodů, proč tuto malebnou horskou vesničku s dřevěným kostelem (jedním z nejnovějších u nás), historickou, ale i novou budovou školy, minipivovarem (Hrčavský grunt) nebo místem, kde se střetávají hranice naší země s Polskem a Slovenskem (Trojmezí), navštívit.
Jedním z důvodů, proč se do Hrčavy poblíž Jablunkova nad trasou Třinec – Jablunkov a dále na Slovensko vypravit, je také studánka Lurdská jeskyně. Tu najdete při příjezdu do obce v blízkém lese. Studánka je samozřejmě zázračná. Voda má blahodárné účinky, když se jí napijete, ale údajně se jí stačí pouze omýt. Na místě byl vybudován kamenný lesní oltář s Pannou Marií.
Podle dostupných informací vznikla jeskyně proto, že pro stavbu kostela v druhé polovině třicátých let dvacátého století bylo dovezeno více kamene, než bylo potřeba. Ze zbytků materiálu byla postavena lurdská jeskyně. Zároveň k ní byl přiveden pramen ze svahu nad ní. Vysvěcení proběhlo přesně rok po vysvěcení kostele v červenci roku 1937 při konání pouti v Hrčavě.
Pozůstatky těžby štěrku mezi Ostravou a Bohumínem
Zajímavá procházka s vodní tematikou čeká na návštěvníky mezi Ostravou a Bohumínem. Vyrazit je možné například od Národní přírodní památky Landek po červené turistické značce po proudu Odry. Zhruba po třech kilometrech dojdete do ostravské části Koblov, narazíte na první z rozlehlých vodních ploch. Turistická značka tady vede mezi Odrou a několika dalšími jezery, který vznikly v důsledku těžby štěrku. Ta v lokalitě intenzivně začala v polovině padesátých let minulého století. Nyní je již minulostí.
Za prvním jezerem uvidíte pozůstatky bývalého černouhelného dolu Koblov, na druhé straně za silnicí byl v minulosti Důl Vrbice. Na sebe navazující vodní plochy jsou v létě oblíbeným místem pro koupání a rekreaci. U jižního rybníku Mžikovic se nachází populární nudistická pláž – pláže jsou obvykle travnaté, vstup do vody je písčitý. Na druhé straně řeky leží další rozlehlá vodní plocha – Vrbické jezero.
Místo je zajímavé ve všech ročních obdobích, kdy můžete pozorovat především různé druhy ptáků poletujících nad vodní hladinou. Na zastávku autobusu v Antošovicích je to z Landeku zhruba osm kilometrů nenáročné cesty. Městská doprava odsud pravidelně jezdí zpět do Ostravy. Je ale také možné pokračovat po červené turistické značce dál a dojít po zhruba 3,5 kilometrech do Starého Bohumína na hranici s Polskem.
K meandrující řece u bývalého hornického srdce republiky
Havířov je nejmladší město u nás, které vzniklo v roce 1955, především v souvislosti s rozvojem černouhelného průmyslu v regionu a potřebou zajistit ubytování pro desítky tisíc lidí stěhujících se za prací na Ostravsko a Karvinsko. Centrum města vybudované ve stylu socialistického realismu (SORELA) má jasnou strukturu a řád, pro milovníky architektury je mimořádně působivé a je památkově chráněnou zónou.
O to víc může být překvapující, že pár set metrů od centra města se nachází přírodní lokalita, která jednoznačně stojí za návštěvu. Přirozeně meandrující říčka Lučina s okolními mokřady, tůněmi a lužními lesíky působí jako oáza klidu pod ruchem velkého města. Meandry řeky v několikametrových hliněných naplaveninách mění neustále svůj tvar a polohu v souvislosti s hydrologickou situací v řece.
Přírodní památka na ploše 40 hektarů byla vyhlášena v roce 1992.
K řece se dostanete z Hlavní třídy, která tvoří přirozené centrum města, a je příkladnou ukázkou architektury socialistického realismu, přes ulici Na Nábřeží. Sejít k Lučině můžete v několika místech, ideální je cesta dolů kolem letního kina. Na výběr máte několik variant stezek přímo proti proudu řeky, přejít vodu je možné díky můstkům na několika místech. Po dvou a půl kilometrech chůze je možné vyjít zpět na ulici Na Nábřeží, případně pokračovat pár set metrů dál a navštívit jednu z poboček Muzea Těšínska v Kotulově dřevěnce. Ta patří k nejstarším roubeným lidovým stavbám na Těšínsku.
Tok Lučiny je dlouhý 37 kilometrů, pramení v masivu Prašivé v Beskydech, do Ostravice se vlévá v Ostravě u Slezskoostravského hradu. Název řeka dostala až v roce 1956 podle nově vzniklé obce na břehu právě budované Žermanické přehrady, kterou řeka zásobuje.
Směrem z Havířova na Ostravu Lučina vytváří ostré meandry, hluboké několikametrové terasy a ostré břehy, které mění svůj tvar v závislosti na aktuálním stavu vody. Pár set metrů od šedesátitisícového města se tak můžeme poněkud překvapivě procházet tichou, romantickou a liduprázdnou krajinou s mokřady, tůněmi a pozůstatky lužních lesů. Klid ruší jen čtyřproudová silnice mezi Ostravou a Havířovem během cesty více či méně zakrytá a odcloněná stromy.
V těsné blízkosti největšího havířovského kruhového objezdu, odkud směřují řidiči buď dále na Karvinsko, nebo do centra města, byla před několika lety vyhlášena na ploše patnácti hektarů přírodní památka Mokřad u Rondelu. Území bylo díky svého významu zařazeno do soustavy NATURA 2000. Lokalita je zajímavá různorodými vodními plochami od malých tůní po rozsáhlejší zbytky rybníků, které obývají chráněné druhy obojživelníků.
Podél toku řeky je možné pokračovat vyšlapanými cestičkami za čistírnou odpadních vod Havířov, kterou provozuje společnost SmVaK Ostrava, až k rybníkům v Šenově. Jde o nenáročnou čtyřkilometrovou procházku. Situace v terénu se může lišit podle hydrologické situace a podmáčenosti terénu. Ze Šenova je možné dojet zpět do Havířova autobusem, nebo vlakem.
Od soutoku Ostravice s Morávkou po soutok Morávky s Ostravicí
Výlet podél dvou nejvýznamnějších řek na Frýdecko-Místecku začíná u jejich soutoku několik set metrů od vlakového nádraží ve Frýdku-Místku. K němu vede cesta od nádraží po cyklostezce proti proudu Ostravice. Po zhruba kilometru chůze proti proudu Morávky cyklostezka odbočuje od řeky. My budeme pokračovat stále podél řeky po vyšlapaných pěšinách a dojdeme na hranici přírodní památky Profil Morávky. Po dvou kilometrech chůze končí tato přírodní památka – a začíná jiná – s názvem Niva Morávky. Po kilometru a půl dojdeme k mostu přes řeku u restaurace Zanzibar.
Přírodní památku Profil Morávky tvoří neupravené koryto řeky s nepravidelným profilem břehu. Na různých místech se odkrývá podloží. Koryto mění svou podobu a tvar v důsledku hydrologické situace. Například v roce 1996 a 1997 během ničivých povodní bylo koryto značně vymyto a plocha obnaženého skalního podkladu se zvětšila.
Voda protéká v kaňonu přes skalní prahy a vytváří peřeje. Tok je lemován porostem s charakterem lužního lesa. Nejde ale o lužní les v pravém slova smyslu, protože řeka je zahloubena oproti terase o několik metrů.
Přírodní památka Niva Morávka sahající od katastru Dobré přes Skalici až po Nošovice je úsekem řeky se štěrkovými náplavami a charakteristickými rostlinami a stromy v jejím okolí. Jde o jeden z mála nezregulovaných podhorských vodních toků v Podbeskydí, kde přirozeně „divočí“ řeka.
Problémem obou lokalit je šíření invazivních druhů křídlatky.
U mostu se napojíme na modrou turistickou značku a za osadou Kamenec je potřeba vystoupat do místní části Frýdku-Místku s názvem Skalice. Od kostela nás modrá turistická značka kolem vrcholu Skalické Strážnice po zhruba třech a půl kilometrech dovede do Janovic. Projdeme po značce částí obce a po modré značce odbočíme do lokality Bystré. Po jeden a půl kilometru dojdeme ke stejnojmennému potoku. Ten přejdeme po můstku a vystoupáme nad obec Pržno. Z obce je možné jet zpět do Frýdku-Místku vlakem, ale také můžeme odbočit před vlakovým nádražím k řece a pokračovat po proudu Ostravice do Frýdku-Místku. Po sedmi kilometrech cesty lesem podél řeky dojdeme z opačného břehu zpět k soutoku Ostravice a Morávky, kde naše cesta začala.
Autor, foto: Marek Síbrt