Josef Středula: Klobouk dolů před každým, kdo vykonává hornickou profesi
Předsedu ČMKOS Josefa Středulu není třeba představovat. Tento rozhovor je ale rozhovorem s odborářem, který kandiduje na prezidenta ČR a kterého nepochybně budou volit mnozí horníci. I proto jsme to s otázkami vzali takříkajíc od podlahy a snažili se dobrat k jeho znalosti našeho resortu, zejména jeho nejohroženější části, a vztahu k němu.
Jak vnímáte hornickou profesi?
Jsem z Moravskoslezského kraje, znám spousty lidí, kteří v hornictví pracují nebo pracovali, také jsem měl v rodině báňského záchranáře. Byl u nejtěžších situací, jaké si člověk vůbec dovede představit. Hornickou profesi vnímám dlouhodobě jako nejtěžší práci vůbec. Jako odborový předák jsem měl samozřejmě možnost navštívit některé doly, detailněji jsem poznal například důl ČSM, hlubinné i povrchové pracoviště. Musím říct: klobouk dolů před každým, kdo tuto profesi vykonává. A myslím si, že je to profese nedoceněná. Lidé si neuvědomují, jak zásadní je uhlí mít, jak důležité je ho umět vytěžit a potom zpracovat ve všechno to zboží a výrobky, které běžně používáme a ani nám nedochází, díky čemu jej máme. Bez uhlí hnědého i černého bychom také měli obrovské problémy v oblasti elektrické energie. Jsem původem ze železáren, kde by bez koksovatelného uhlí nemohl být vyroben ani kilogram železa a následně oceli. Takže je má úcta k hornické profesi dlouholetá a nesouvisí jen s mým povoláním odborového předáka, ale s regionem, ve kterém jsem vyrůstal a do kterého se rád vracím.
Jak vidíte budoucnost regionu, kde se dosud těžilo uhlí?
Já regiony pochopitelně nerozděluju pouze na ty, kde se těží a netěží uhlí, ale také štěrk, písek, kaoline a další, a to jsou také důležité činnosti. Rozdíl je samozřejmě především v náročnosti práce pod povrchem a v podzemí. Na tuto náročnost se snažím upozorňovat, naposledy třeba japonského velvyslance, kterému jsem doporučil prohlídku Hornického muzea v Petřkovicích, kde je vidět, jak to dříve fungovalo, co jsou to haldy, jak to všechno vypadalo a vypadá. Měli bychom být hrdi na tuto část naší historie a uvědomit si, co všechno stálo, včetně lidských životů, a stojí to, aby se nám dařilo dobře, abychom měli teplo, abychom měli elektřinu…
To bylo spíše o historii, vraťme se ale k budoucnost hornictví. Jak ji vidíte?
Tu nejbližší vidím dobře vzhledem k problémům s dodávkami plynu. Je proto potřeba, aby se prodloužila doba, kdy budeme mít možnost využívat český zdroj energie, tedy uhlí, ať už hnědé nebo černé. Je to zdroj, který má neustále vysokou hodnotu, v současnosti ještě vyšší, a není proto důvod pro tuto chvíli stanovovat nějaká tvrdá opatření k ukončení činnosti. I když k tomu jednou dojde. A jsem rád, že to kolegové z hornických odborů spolu s ČMKOS dlouhodobě řeší.
V této souvislosti vznikla řada projektů, které se zabývají situací po těžbě. Jaký vás nejvíce zaujal?
Za jeden z absolutně nejlepších projektů považuji ten, který připravuje společnost Sev.en v budoucím bývalém dole na Mostecku. Musím říct, že lepší, komplexnější a zodpovědnější projekt jsem v České republice ještě neviděl. Věřím tomu, že bude realizován a Mostecko bude díky plovoucí elektrárně, novým vesnicím či využití zdrojů, které se dosud za zdroj tolik nepovažovaly, a také vytvoření nových pracovních míst jedním z regionů budoucnosti.
Na říjnové demonstraci, kterou pořádala ČMKOS, vystoupila i skupina ekologů, neodborářů. Proč?
Byla to konsensuální záležitost, kterou jsme diskutovali ještě před pořádáním demonstrace. Dnes už vím, že pokud bych byl znovu před tímto rozhodnutím, tak budu zásadně proti.
Z jakého důvodu?
Kvůli jejich neserióznímu chování, jaké následovalo. Mluvím například o vniknutí aktivistů do areálu koksovny Svoboda v Ostravě-Přívoze ještě v týž den. Je to poučení. Člověk je tvor chybující a měl by se z toho umět poučit.
Další kontroverzní otázkou, kterou vám musíme položit, je také takzvané dvojí zdanění firem.
Co se týká zdanění, myslím si, že celá otázka energetiky a jejího zdanění vlastnictví je otevřená a je třeba si vyjasnit to, jestli budeme mít energetiku státní, nebo soukromou. Situace se skutečně úplně vymkla jakékoliv kontrole, ceny vylítly tam, kde jsou pro mnoho lidí neakceptovatelné a musí se to komplexně řešit. Zaregistroval jsem i u vlastníků současných energických společnosti otevřenost k možnosti zestátnění. Já ale řešení vidím spíš komplexně. Myslím, že k energetice je třeba podobnou debatu, jaká byla o uhelné komisi. Tudíž žádné další zbytečné úskoky, ale nalezení společné cesty a tou jít.
Energetika Česká republiky bude mít bez energetické soběstačnosti obrovité problémy. Co vy a „zelená politika“?
Přikláním se k tomu, abychom dostavěli atomové zdroje tam, kde je možno využít obnovitelné zdroje, ale ty bohužel v současnosti ani v blízké budoucnosti nevyřeší nedostatek energie pro Českou republiku. Toho bychom si měli být vědomi. Zároveň bychom se měli brzdit v otázce Green Dealu. Obzvláště po posledním vývoj, přesněji řečeno po úvahách, že by emisními povolenkami byli zatíženi i občané, se ukazuje, že to není vždy dobrá cesta a může způsobit závažné sociální konflikty. Takže za mě je nutno tyto věci vnímat komplexně, nikoliv odděleně jen podle toho, co mně se líbí. A stát se z toho nemůže v žádném případě vyvinit, obzvlášť v situaci, kdy bývalý premiér Babiš nebo současný předseda vlády Fiala zvedli ruku pro Green Deal či Fit for 55 anebo pro další zpřísnění v oblasti emisních povolenek.
Vedení Českomoravské konfederace odborových svazů sfáralo do severní lokality Důlního závodu 2 přesvědčit se, co vše obnáší práce horníků OKD stovky metrů pod zemí, a že snaha hornických odborů, aby zaměstnanci důlních provozů mohli odcházet do důchodu dříve než zbytek populace, je vzhledem k náročným podmínkám a specifické činnosti práce v podzemí oprávněná. Předčasné důchody pro hlubinné horníky se nakonec odborům podařilo prosadit.
Autor: Jan Exner
Foto: OKD a.s.
Článek vyšel v HGN č.1/2023