Velká hornická stávka roku 1900
Hned v úvodních dnech roku, v němž se svět přehoupnul do 20. století, otřásla střední Evropou jedna z největších stávek dosavadní historie. Velká hornická stávka roku 1900 svými dopady rozkolísala státní ekonomiku a dodnes patří k nejvýznamnějším sociálním konfliktům, které se odehrály před první světovou válkou. V těchto dnech si připomínáme 125. výročí událostí, v nichž pracující v Rakousku-Uhersku vystoupili se svými požadavky.
Práce tehdejších horníků byla mimořádně náročná a nebezpečná. Pracovníci dolů sdružení v odborech a dělnických organizacích dlouhodobě vystupovali s požadavky, které měly zaměstnavatele dovést ke zvýšení mezd, zkrácení pracovní doby a zlepšení bezpečnosti práce na šachtách.
Druhého ledna roku 1900 došla horníkům trpělivost. Práce nejprve zastavili pracující ve Štýrsku. Odtud se stávka rychle rozrostla do Ostravy a dále do většiny hornických revírů v Rakousku-Uhersku. Ke stávce se přidalo na 90 tisíc horníků, z nich 70 tisíc stávkovalo v Čechách. Vedle sebe při stávce stáli čeští i němečtí pracující, připojili se také zástupci inteligence. Protesty nabraly charakter generální stávky. Ústředními požadavky horníků byly zvýšení mezd a zkrácení pracovní doby na 8 hodin.
Proti stávkujícím státní moc neváhala nasadit armádu i četníky. Vlastníci dolů se snažili stávkovou vůli nalomit třeba také tím, že stávkující horníky vypovídali ze zaměstnaneckých bytů. Ti přesto vytrvali až do března. A nakonec se jim podařilo vymoct zvýšení mezd o 5–10 % a zkrácení pracovní doby na 9 hodin. Leckde zaměstnavatelé v tichosti přistoupili i na pracovní dobu osmihodinovou a zavedení lépe placených přesčasů. Stávku 29. ledna 1900 podpořil i budoucí prezident T. G. Masaryk, který vystoupil před horníky na Kladně a prohlásil mimo jiné: „Požadavky vaše jsou spravedlivé. Osmihodinová práce je požadavkem lidskosti. Jde o to, aby uhlokop mohl se vzdělávati, aby zachovávati mohl zdraví sobě a své rodině. A požadavku tomuto (…) musí porozumět vrstvy měšťanské, a zejména by jim měli porozuměti – kdyby vůbec něco chápali – ti, kdož hlásají lásku k bližnímu a křesťanskou snášenlivost.“
Stávka měla dalekosáhlé hospodářské důsledky. Kvůli nedostatku uhlí postihlo rakousko-uherské státní hospodářství omezení výroby i distribuce – nebylo zkrátka co házet do kotlů lokomotiv a parních strojů ve fabrikách. Tato velká stávka inspirovala hnutí pracujících i v dalších zemích. Kromě navazujících stávek v Uhrách, Německu, Anglii i Švýcarsku se třeba němečtí dělníci pokusili solidárně zamezit zvýšeným dodávkám uhlí do Rakouska, které mělo vyvážit omezení těžby tam, kde se stávkovalo. Hornická stávka roku 1900 tak díky masové účasti a mezinárodní solidaritě narušila základní ekonomickou stabilitu státu, což horníkům pomohlo v prosazení jejich požadavků.
ilustrační foto (Pixabay)